I want to break free

23. září 2012 v 19:47 | Pruv
(velice "originální" název článku, ovšem přesně definující mé momentální duševní rozpoložení)

Unuděná jsem včera před spaním vytáhla po měsíci háčkování. (Po mém pokusu o účes stylizovaný do Emmy Watson jsem se rozhodla pomalu dorůstající vlasy schovávat pod čepičky.) Jenže pro mě je to prostě šílená práce. Neustálé počítání a při jakémkoli podetření na chybu počítání všeho od začátku, v čemž já jsem machr. Nevynikám snad v ničem lépe, než v přidělávání starostí (berte jako další fakt, že neustále při psaní tohoto blábolu mačkám ve frekvenci 3 zmáčknutí na minutu to kouzelné tlačítko F11 a při tom si nesnesitelně zasekávám netbook). Po snad půl hodinovém mučení jsem to vzdala. Možná to vezmu do ruky zase za pár dní, možná měsíců (jak je mým zvykem odkládat a odkládat).

Ticho které pak nastalo mě vyloženě vyprovokovalo k přemýšlení (to dělám velmi nerada) a já tak zase upadlo do deprese. Zjišťuji, že ať udělám cokoliv, ať se jakkoliv zachovám, ať si cokoliv obleču, nikdy se necítím dobře. Nejsem to já. Ale kde je tedy to mé "pravé" já? A když už si myslím, že jsem snad našla duševní pohodu a štěstí, musím se něco stát. Něco se musí pokazit, abych si znovu uvědomila, že tak opravdu šťastná nejsem. Můj celý život je jen jedna velká iluze, ve které se věci co nesnáším velmi přátelí s mým různorodým citovým rozpoložením a útočí na něj plnou silou v převleku hodné pohádkové víly. (Jen tak mimochodem i v mém dospělém věku stále věřím na víly.) Nepomohlo mi ani následovat všechny mé módní, životní a kdo ví jaké další idoly. Nedokážu se najít a už se o to ani poslední dobou moc nensažím. Je tu jen ta příšerná nespokojenost sama se sebou. Necítím se dobře, všechno jsou jen nějaké stupidní a laciné masky. Občas si říkám, že bych takovou masku mohla nahodit natrvalo, ale to by musela být pořádná maska, propracovaná a navíc silná tak, aby dokázala potačit mou osobnost, zabít mě. Ale tolik by mi toho ušetřila. Co problémů mi moje povaha (utžená ze řetězu prosím pěkně) natropí! Přesto se často cítím velmi šťastná, ale ne já.

All credits to me :P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meme Meme | Web | 28. října 2012 v 15:47 | Reagovat

také jsem se tak dříve cítila. V ničem mi nebylo dobře, říká se mi to tak divně...tak nadneseně nebo co, ani nevím proč. Ale začala jsem se cítit skvěle v krátkých věcech. Takže minisukně, minikraťásky, polotrička, žabky. Prostě co nejvíce odhalená. A nebo naopak, co nejvíce zahalená. Nechápu to. Asi jsem někde uvnitř nějaká ** :D ale kdo ví.
Taky háčkuju! ale maximálně tak ty jednoduché náramky:D:D
buď v klidu, určitě brzy tvé pravé já vyjde na povrch.

2 K. K. | Web | 8. prosince 2012 v 17:32 | Reagovat

Taky občas mívám stejné pocity ,a hlavně v tom oblékání, nikdy to prostě není ono ... Ale věřím tomu, že se jednou najdem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama