Září 2012

I want to break free

23. září 2012 v 19:47 | Pruv
(velice "originální" název článku, ovšem přesně definující mé momentální duševní rozpoložení)

Unuděná jsem včera před spaním vytáhla po měsíci háčkování. (Po mém pokusu o účes stylizovaný do Emmy Watson jsem se rozhodla pomalu dorůstající vlasy schovávat pod čepičky.) Jenže pro mě je to prostě šílená práce. Neustálé počítání a při jakémkoli podetření na chybu počítání všeho od začátku, v čemž já jsem machr. Nevynikám snad v ničem lépe, než v přidělávání starostí (berte jako další fakt, že neustále při psaní tohoto blábolu mačkám ve frekvenci 3 zmáčknutí na minutu to kouzelné tlačítko F11 a při tom si nesnesitelně zasekávám netbook). Po snad půl hodinovém mučení jsem to vzdala. Možná to vezmu do ruky zase za pár dní, možná měsíců (jak je mým zvykem odkládat a odkládat).

Ticho které pak nastalo mě vyloženě vyprovokovalo k přemýšlení (to dělám velmi nerada) a já tak zase upadlo do deprese. Zjišťuji, že ať udělám cokoliv, ať se jakkoliv zachovám, ať si cokoliv obleču, nikdy se necítím dobře. Nejsem to já. Ale kde je tedy to mé "pravé" já? A když už si myslím, že jsem snad našla duševní pohodu a štěstí, musím se něco stát. Něco se musí pokazit, abych si znovu uvědomila, že tak opravdu šťastná nejsem. Můj celý život je jen jedna velká iluze, ve které se věci co nesnáším velmi přátelí s mým různorodým citovým rozpoložením a útočí na něj plnou silou v převleku hodné pohádkové víly. (Jen tak mimochodem i v mém dospělém věku stále věřím na víly.) Nepomohlo mi ani následovat všechny mé módní, životní a kdo ví jaké další idoly. Nedokážu se najít a už se o to ani poslední dobou moc nensažím. Je tu jen ta příšerná nespokojenost sama se sebou. Necítím se dobře, všechno jsou jen nějaké stupidní a laciné masky. Občas si říkám, že bych takovou masku mohla nahodit natrvalo, ale to by musela být pořádná maska, propracovaná a navíc silná tak, aby dokázala potačit mou osobnost, zabít mě. Ale tolik by mi toho ušetřila. Co problémů mi moje povaha (utžená ze řetězu prosím pěkně) natropí! Přesto se často cítím velmi šťastná, ale ne já.

All credits to me :P

Never surf the internet drunk

21. září 2012 v 23:29 | Pruv
....never!

Měl to být proflákaný den v posteli se spoustou kafe a čaje za ohlušujícího klidu v domě. Nope. Randem se smetákem a lopatkou to začalo a skončilo nesmyslným loudáním se po městě 25 kilometrů daleko.
A teď už vážně. Od doktora nařízen klid, zákaz všeho možného, ale já si to večerní pivečko u televize nemohla prostě a jednoduše jen tak nedát!. Narušit tak všechny mé zásady a zaběnuté zvyky, to by nešlo. Stejně jako když si při cestě do Kauflandu zaskočíte do vedlejšího nákupního centra a utratíte tam 2000,-. Taková samozřejmost. No rozhodně doktorka asi bude mít velmi znepokojující výsledky pro mou osobu po dalších testech, ale ani tohle není tématem dnešního debatního večera, ale ani tímto si nejsem až tak jistá. Popravdě si nejsem jistá už vůbec ničím, snad jen tím půl hodinovým hovorem, který začal přesně ve 21:01 a skončil 21:34. (Je důležité si vést poznámky o nedůležitém a jak duchaplné je tohle chování.)

Ráda bych se s vámi popovídala o tom, jak se vaří správný guláš. Je to jednoduché, já ho mám navaříno tak na 50let dopředu. Nechávejte ostatní vás jednoduše vytočit (půjde jim to velmi snadno když jim dáte šanci a budou si to velice užívat, přidá vám to zajisté na popularitně), depkařte od ráno do večera, choďte spát ve dvě v noci a vstávejte o půl šesté. Mějte velmi nepříjemné sousedy, žádné peníze (nebavíme se o těch utracených v tom obchodním centru u kauflandu) a ke všemu hlad. Vznikne vám nádherný a velmi chutný domácí guláš, ovšem s četnými vedlejšími účinky jako například nesnesitelná bolest hlavy, návaly deprese, ztuhlé tělo a spousta dalších. Ale dobře vím a i vy to víte, že pokud si chcete takový guláš navařit ještě rychleji než výše popsaný postup (ovšem mnohem bolestnější varianta pro vaši peněženku), prostě se ožerte. Nikterak decentne jako dámy ve francouzských klubech, ale pěkně jako u nás na Moravě. zajeďtě si to Krakowa, na Slovensko či do Vídně, nebo k súsedům co pálí tu slivku. vyjde to nastejno. Guláš bude dobrej stejně, jen jeden vědlejší účinek navíc: hromada výčitek, že jste zase chlastali jak hovada a jak je ten hangover strašnej.
A proto dobrá rada nakonec: nepijte, nechlaščete, voda je zdarma... (teda ta ze studny)

Just sayin' hi...

18. září 2012 v 18:56 | Pruv
Protože vám prostě jednoho dne hrábne a budete toho mít dost, tak jako já. Hlava jako balón, nevymáchaná huba, co první blbost kterou zaslechne všude vykváká, s reputací jako herecké výkony J.Lo oceněné bronzovou malinou.
K tomu všemu mé časté a velmi trapné situace, ze kterých se né a né naučit vyklouzávat. A do toho ještě ta prohibice...tady už se člověk ani na depku opít nemůže.
Ale počkat! Já jsem vlastně ta dokonalá a elehantní lady. Jen s lehce buranovskými způsoby. Jo, mám se ještě co učit. Buďte na mě přísní, velmi, velmi přísní.


PS.: Která bitch vymyslela toto téma týdne? Takhle prznit vyznání víry dětských a mimochodem mé dušičky!! (Jasně jasně. Vím, že dva vykřičníky jsou známkou debility.)