oh shit....I'm sorry

18. července 2011 v 18:31 | Ann

Vím, že dělám chyby, moc chyb. Je mi to líto. Vždycky mě mrzí, když někomu svou hloupostí ublížím, ale nedkážu....nedokážu se té osobě omluvit. Jako bych tím měla shodit samu sebe. Kolik takových věcí se stalo? Spousta. Jindy zase hloupě bráním svoji pravdu, která je ovšem velmi milná a často nedokážu uznat svoji blbost. Kamarádka o mně ráda říkává: "Ty prostě vždycky musíš mít pravdu." A říká to takovým arogantním tónem...má pravdu. Nemám jí to za zlé...jak bych mohla :D.

Neustále se chovám jinak, než bych měla či chtěla. Jestli ale existuje nějaká předloha správného chování, tak mě prosím ušetřete tím, že mi ji budete neustále vnucovat, abych napravila všechno to zlo v sobě.
Na to není čas. A ani to nepomůže. Byla by to jenom pouhá a ubohá přetvářka. Člověk potřebuje změnit uvnitř. A ta změna musí být dlouhotrvající. Lidská mysl je silná, slabá...nedobytná. Jakákoli, jen né zkrotitelná.
Šťastný člověk se prý dokáže rozhodovat lépe. Umí snadněji komunikovat s ostatními, nevidí chyby a tím je i jednoduchým způsobem odbourává. Ovšem záleží na přístupu, že? Někdo si totiž snadno dokáže zadělat na ještě větší problém. Ke štěstí podle některých stačí víra a porozumnění. (Ano, když neustále nikdo nebude vědět na co myslíte, co vůbec říkáte tak to asi Váš vztah nebude zrovna moc krásný a brzy zkončí v trní a stím i vaše spokojenost.) Ale v co má člověk věřit? Nejlépe ve všechno naráz. Věřit ostatním, v lepší zítřky, v nadpřirozené síly. Přiznám se, vyrůstala jsem v katolické rodině, ale že bych věřila v "křesťanského" boha se říct nedá. Matka taky u křesťanství dlouho nezůstala a spíše se hlásí k buddhismu. Z bratra je ateista. Já věřím v Matičku Zemi. Miluju stromy...určitě v sobě ukrývají nějakou tajemnou moc. Když je vidím, chce se mi je hned objímat. Miluju přírodu, je to celé takové veliké kouzlo. Byly ale doby, kdy jsem byla ochotna uvěřit i ve skřítky, elfy, víly...a jiné různé čaroděje typu Gandalf nebo Panoramix :D. Ano, ten můj fantasy svět :D. Jen je ovšem tento názor mnohdy lidmi nepochopený a já jsem za idiota. A to je ta druhá věc...nedokážu ze sebe vydat kloudnou myšlenku. Nic, co vypustím z pusy nemá hlavu ani patu. Sama nevím, co říkám. Jsem upovídaný člověk, ale poslední dobou mám strach mluvit. Abych nezpůsobila ještě větší peklo, než jaké jsem doposud udělala. Musím se naučit udělat si v hlavě pořádek. Nechci způsobovat lidem bolest. Nehci je opustit, nechci aby oni opustili mě. Mám strach. Strach o všechno, co mám. O všechno, co můžu mít. Ale přeci jenom jsem ten "hlupák" co dokáže věřit v nemožné a dokáže si za tím stát :). Takže snad bych měla ještě nějakou naději, ne??
Chtěla bych být člověkem, který kolem sebe šíří štěstí a lásku. Na to potřebuju nejspíš hodně pozitivní energie, nulové pocity stydlivost, velké srdce, pořádno udávku odvahy a rozvahy. A spoustu myšlenek a vědomostí, které mohu jiným poskytnout jako první pomoc :). Být všemi milovaný a obdivovaný....možná je to ale až moc přehnaný ideál. Hlavně se člověk musí naučit starat o věci, které má, aby o ně jednou nepřišel. Jak se přece říká, že člověk nikdy neví co má, dokud to neztratí. A toho se asi bojím nejvíce, že jsem zaslepená...pořebuji prozřít. to bude ono :).

prosím, nepozastavujte se moc nad mojí dnešní sentimentalitou :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jamiee jamiee | 19. července 2011 v 4:15 | Reagovat

Mluv a nikdy nepřestávej. Neexistuje nic úžasnějšího než slovo zrozené z přirozené mysli. Ať jde o cokoliv, vždy si všechno nakonec musíme vyříkat. Ale i ta nejotrlejší kočka časem pojde hlady, pokud tu bednu nikdo neotevře... :-D ne všechno se dá naplánovat, občas prostě musíš vkročit do prázdna. Keep reaching for that rainbow! [:tired:]

2 Ann Ann | 19. července 2011 v 11:50 | Reagovat

[1]: ano, vyříkat...s tím mám taky problém, nedokážu mluvit o problémech s lidmi, se kterými bych měla. Je ještě hodně věcí, co se budu muset naučit :)

3 luula luula | Web | 19. července 2011 v 19:37 | Reagovat

jsem ráda že nejsem sama kdo je sentimentální :p s tím rozdílem že já jsem sentimentální jaksi pořád :D

4 Raven Raven | 23. července 2011 v 11:52 | Reagovat

Já jsem stejně sentimentální jako ty. A co? :)
Já normálně nevím, co ti k tomu napsat. Je to na mě jaksi moc...filozofické. :D

5 Pája Pája | E-mail | Web | 25. června 2012 v 17:15 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama