Leden 2011

Life IS crazy, so where's the problem?

25. ledna 2011 v 23:26 | Pruv

Jde na mě zase ta nijaká nálada. Nijaká - pro mě normální, lehce nadzdvižená, pro moje okolí velmi zdrcující. Většina lidí mě tak nezná - proto se není ani čemu divit. Prostě happy, udělat si něco šílenýho s vlasy - ne, musím to vydržet, přeci si je "nepěstuju" dva roky pro nic za nic. Chci nosit jiný věc, poslouchat jinou hudbu - jedna veliká change! Vydrží nebo pomine jako ty ostatní? Jsem prostě úleťačka.....chjo xD. Ale tak to se mnou chodí - to jsou ty vlastnosti, které dělají mne mnou. Už dlouho říkám, že jsem herečka od přírody :). Měním kabátky často, hraji každou chvíli jinou postavu v tom spletitém příběhu plném lásek, nepřátel, smutku, zklamání ale i štěstí. Hra má spoustu částí a verzí a s každým rozhodnutím se vytváří nové a nové možnosti. Ale snad výsledek bude stejný - nejspíše ne. Ale proto existují sny, přetvařujeme to, co je, co máme či nemáme. Ve snech zkoušíme jiné možnosti, vytváříme si příběh jiným neznámý. Jen nám. 
hippir

Kolik života jen prosníme? Vytvářením jen pouhých myšlenek? Někdo si na nich zakládá své šťastné chvilky, ale víte co já? Sním jako nikdo jiný, ale nejen to - měním mé myšlenky, sny - všelijaké pitomosti, kraviny ve skutečnost. Ve všem si udělat zmatek, proč ne? Udělat věci jednou jinak, pobavit se. Ulítnout od každodenního života pár změnami přímo v něm. Tak žiju Já! No co že si pár lidí stěžuje na moji rušnou povahu, moji hlasitost, aktivitu - ale takhle si jen dokazuju, že tu jsem - mezi Váma. Nejsem člověk, který by hrál druhé housle - aspoň první, nebo nejlíp - sólista!


Jason - princátko :) jinak se nedá popsat....

Když miluješ, není co řešit

23. ledna 2011 v 13:17 | Pruv
....jen musíš přejít do útoku! :)

"čuměla jsem na ně jak na bohy, byli pro mě vším. Chtěla jsem být jako oni - sakra, to mi ty časy chybí! :)"

Tak jsem začala vzpomínat, jaký to bylo, když jsem přišla na gympl. Bylo tam pár borců - a když říkám borců, myslím tím opravdu borců. Dívala jsem se na ně jak na bohy - pozorovala je tajně. Celý rok - potom odmaturovali :D.

Když odešli, zapomněla jsem, proč pro mě byli důležití. Svým chováním vystupovali z davu a já jim to záviděla. Teď jsem na jiné škole. Nikdo takový tam není. Je to smutný, cítím se sama, ale na druhou stranu můžu teď udělat zas něco já. Být tím, čím jsem vždy chtěla být. Ale je to to, co pořád chci? Chci být sama sebou, ale kdo to je? :D Hlavně se bavit, užívat si! že? 

prostě čest chlapi! :)
jasně, chybí mi, ale nedá se nic dělat, že?  To byly časy - malý stalker několikrát prošel chodbou kde stávali, aby se jich nakoukal co nejvíce xD!
prostě love!
- takhle vypadali, a kurva jim to slušelo!!!